Newyorští konzumenti zeleného štěstí od počátku produkují celkem homogenní hmotu z toho, co zbylo z nu-metalové frajeřiny a deathcorového trendu, díky čemuž se dá říci, že mají lehce rozpoznatelný rukopis, který si snaží držet. Nové album „Ethernal Enemies“ je ve znamení mírného odklonu od nastolené cesty a vyvolává vášnivé diskuze hlavně u věrných fans. Queenští ranaři s rovným kšiltem byli vždy silní v tom, že jejich nekompromisní hutný buchar sázel na hrubou sílu a primitivní energii.

Jednoduchá brutalita obsažená ve skladbách, jež byly často vystavěny na prázdných strunách a hranatých hutných kytarových sekanicích, je na aktuální řadovce ředěna vyhrávkami, scratchováním a dokonce i podmáznutí založeném na synthových zvucích. Některé skladby jdou ještě blíž k nu-metalovým hopsačkám ve formátu, který definovali LIMP BIZKIT. Kluci na „Ethernal Enemies“ prostě ztrácejí koule.

Otázkou tak zůstává, na kolik v současné tváří kapely vězí prsty Joey Sturgise, který poslední době zvukově ohospodařuje líbivé směsky boy bandů z Brava a lascivního metalcoru typu BLESSTHEFALL, I SEE STARS, CROWN THE EMPIRE nebo úplně hlouposti typu ATTILA. Krom toho, že EMMURE zchudli v hutnosti zvuku a brutalitě, se mi zdá, že citelně ubylo i jakékoliv invence, i když ta kapelu v posledních letech také příliš neprovázela. Rozhodně zatím nejméně „cool“ kousek diskografie.